I když zásada je prostá – kondolovat je slušnost – neexistuje šablona podle níž postupovat. Jak jsou lidé různí, jsou i situace, v nichž sebeupřímnější kondolence může způsobit trapné chvíle. Nevím-li mnoho o člověku, kterému chci vyjádřit soustrast, nebo nevím-li nic o situaci, při níž ztratil blízkého, postačí stisk ruky a prostá jednoduchá slova. Volíme-li dopis či telegram, platí totéž. Hlavně se vyvarujme planých frází.
Kondolence v přímém kontaktu
Zmínili jsme se o dvou formách – osobním a písemném vyjádření soustrasti. V přímém kontaktu, například na pohřbu, je mnohdy nejvýmluvnější tiché podání pravice a jemný úklon. Važte slova, dvojice „Upřímnou soustrast“, eventuálně rozvitá věta „Přijměte moji (naši) upřímnou soustrast ve Vašem hlubokém zármutku“ nebo „Upřímnou soustrast, cítím(e) s vámi“ plně postačují. Hřmotnější osoby by si měly dát pozor na intenzitu své kondolence, s pietou jsou spíše spojeny tišší projevy.
Rozhodně není vhodné při kondolenci zabředávat do rozhovoru, v němž hodláme vysvětlovat, jaké všechny situaci jsme se zesnulým prožili a jak nám bude chybět. Taková slova si nechme na vzpomínkové akce, slavnosti či setkání. A chcete-li nabídnout pomocnou ruku pozůstalému, nespojujte to s kondolencí a už vůbec ne na hřbitově či po obřadu v krematoriu. Myslíte-li to upřímně, jistě můžete se svojí nabídkou počkat a vyjádřit ji později.
Vyhněte se faux pas
Pobuřujícího faux pas byste se také dopustili, kdybyste při kondolenci hodlali probírat jakékoli záležitosti, o nichž se třeba se svým známým jinak bavíte. Teď ale on ani ostatní nemají zrovna náladu na aktuální stav byznysu, nebo včerejší prohru fotbalové Sparty…
Jen připomeňme, že kondolovat, či přímo na pohřeb, nikdy nechodíme ve světlých nebo barevných šatech.. Zmínili jsme se, že je nevhodné se chovat hlučně, stejně tak tlumíme projevy radosti, i když jsme potkali po dlouhé době staré známé. Před rakví pánové smekají (což samozřejmě platí nejen na klobouky, ale i různé kšiltovky a barety), při pokládání květin k rakvi zdravíme drobnou úklonou.
Písemná kondolence - jen dopisem
Volíme-li písemnou formu, mějme na paměti, že kondolence je výraz osobních emocí. Rozhodně tedy nemůžeme volit odosobněnou elektronickou cestu. Studený mail může zapůsobit spíše opačně, ještě ledabyleji – a pro někoho urážlivě – by působila SMS zpráva.
Naprosto nevhodné je použít telefon k ústní kondolenci, prostě vytočit číslo, vyřknout větu a…? Nevím, v jaké situaci se zrovna dotyčný nachází, co dělá, zda bude chtít a moci se mnou vůbec hovořit a na jaké téma. Ale samozřejmě jsou situace, kdy je rodina či okruh přátel rozeset po světě a rychlá komunikace po telefonu je sblíží, poskytne podporu, pomůže rozložit psychickou zátěž. Posoudit, v jakém vztahu s tím, komu chci kondolovat, jste, musíte citlivě sami.
Nemůžeme-li vyjádřit soustrast osobně, i v době pokročilé elektroniky, internetu a satelitních telefonů je nejvhodnějším způsobem dopis. I dnes sice ještě můžete poslat telegram, nicméně dopis je mnohem osobnější, a tedy i vhodnější. Obdržíte-li parte, projevíte soustrast stručně napsaným dopisem na bílém papíru, nejlépe bez dekoračních motivů. Jako v ústní kondolenci platí též nehledat příliš košatá souvětí a nevymýšlet romány. V jednoduchosti je síla – volme prostá jednoznačná slova. A posílejme ji tak, aby pokud možno přišla v den pohřbu. Ocitneme-li se na straně příjemců takového dopisu, měli bychom vědět, že blízkým přátelům a příbuzným se sluší odpovědět.
Co a kolik toho napsat?
Obsah kondolenčního dopisu opět záleží na vztahu mezi vámi a pozůstalým. Není proto možné najít takovou frázi, která by vyhovovala všem. Přesto tři příklady:
„Slova nemohou vyjádřit smutek, který s Tebou (Vámi) cítím v této době.“
“Hodně síly k překonání toho jediného, co v životě nemůžeme změnit. Přijměte mou (naši) upřímnou soustrast.“
“Bylo-li na světě zásluhou blízkého člověka trochu víc lásky a dobroty, trochu víc světla a pravdy, měl jeho život smysl a zůstává navždy zapsán v našich srdcích. Upřímnou soustrast“
Nepochybně etiketa nezakazuje zaslat delší emotivní dopis, zvláště když chcete jde o blízkého příbuzného, kamaráda, přítele. Takový text by ale měl napsat člověk, který psaným slovem vládne a umí dopis stylizovat tak, aby dotyčného ještě více nerozrušil, nýbrž jej ujistil podporou v jeho těžké chvíli.
Kdy (ještě) kondolovat
Kdy kondolovat? Okamžitě, jakmile se o skonu příbuzného či známého dozvíme. Dokdy? Všeobecně přijímaná hranice jsou přibližně dva týdny poté, co se smutná událost stala. Může se stát, že z nějakého důvodu se k vám zpráva donese později, strohá kondolence by patrně každému připadala trapná. Volíme tedy spíš taktní rozhovor, v němž s pietou vzpomeneme na zemřelého a můžeme i vysvětlit, proč jsme se o neveselé události dozvěděli tak pozdě.